Mám radost, že to nevyhrál kariérní komunista, komisař EU vyškolený Sovětským svazem, včera progresivní a dnes, když se to hodí, tak věřící konzervativec. Čaputová vypadá slibně, vždy je lepší, když je tyran upřímnej, smířlivej, moderní ve smyslu tolerantní, a ne úplně blbej. Na dozorcích záleží! Je super, že se Československo rozdělilo, o tom snad už nikdo nepochybuje. Škoda jen, že tolik lidí přesto touží po eurovládě. Juncker sice chlastá jako Zeman, ale lépe to kryje a není tak malichernej a sprostej, aby si trapně furt s někým vyřizoval účty. Věřím, že za pár let může Česko mít méně strašného prezidenta i premiéra, to na demokracii funguje, že nikdo z vládců tam není navždy. (Bohužel neplatí pro byrokraty.) Aby lidi mohli uvažovat o menším státě, nesmí je tolik ovládat strach. Stát je zhmotnění strachu. “I kdyby to mělo zachránit jediného člověka!” “Kdo postaví silnici v Dolní prdeli, když ne stát?” A tak dále. Skoro všechny argumenty pro existenci státu v každém odvětví by se daly shrnout do “Bojím se, že X..., proto účel světí prostředky!” Stát je svatý, protože denně svěcený. Proto třídní boj, xenofobie, rasismus, cokoliv se hodí. Stát ze strachu žije. Bez státu by se lidé tolik nebáli volného trhu, podnikatelů, cizinců, prostě sami sebe. Proto mám radost, že vyhrála Čaputová.