A protože už jsem ke všemu všechno řekl, a to nejméně stokrát, mohl bych se zkusit vyjadřovat umělecky. Tohle pomalé zabíjení internetu bych stvárnil inscenovaným tancem na Ódu na radost (hymna EU). Zprvu radostné výskání by se ale pomalu měnilo ve výkřiky zděšení, úsměvy ve škleby, ale radostná EU hymna by stále gradovala, až by nebylo předtím hlukem kam utéct. Milci EU plesají dokud EU nešlápne na něco, co je jim drahé - Pirátům internet. Dokud se šlape po jinejch, tak jde o dobro. Jak se šlápne na milce, jde o omyl (vůdce je dobrý, má jen špatné rádce), a je potřeba povolat demokratické nástroje - petice, oslovování mepů, demostrace, které, světe nediv se, mají pranepatrný vliv. Víra v EU zůstane však neotřesena. Dokonce i v té nebohé hlady a násilím zmítané Venezuele existuje nemálo lidí, kteří furt věří. Kručí jim v břiše, ale v hlavě ještě stále zní Óda na radost. Tak moc je stát nebezpečný. EU je superstát ve fázi zrodu.