Soud s Babišem a jeho rodinou dopadne tak, jak soudce bude chtít. Pokud se mu bude chtít Babiše odsoudit, je to jasnej trestnej čin. Pokud ne, je to neúmyslný trestný čin a ten už je promlčený. Vše záleží na tom, jaký soudce to dostane na stůl. Jak bylo v jistě pane Ministře: "Na státního soudce nelze činit nátlak!" "No ale jak zajistíme ten správný rozsudek?" "Najdeme soudce, na kterého činit nátlak není třeba. Nějakého, který čeká na povýšení." Ale to asi neříkám nic nového. Takže, jak by to bylo v anarchii? 1. Neexistovaly by dotace rozdávané jen tak halabala na základě nějakého papíru a ani celá dotační mafie s tím spojená. Kdo dává ze svého, ten se s nějakým formálním papírem nespokojí. Že by někdo dával peníze miliardářům na jejich letní sídla je dost nepravděpodobné, ale i kdyby se tak stalo, no a co? Jsou to peníze dotyčné osoby nikoliv "naše" peníze, a ta je může dát komukoliv. 2. Pokud by někdo porušil podmínky smlouvy, a peníze využil na něco jiného, hlavním smyslem soudu by nebyl trest ale napravení škody. Peníze by Babiš vrátil možná s nějakou pokutou, a bylo by. Volnotržnímu soudu by šlo především o napravení křivdy a škody. Státní soud naopak upředňuje senzorické mučení vězením, ze kterého nikdo nic nemá. Je to na delší povídání, ale státní spravedlnost je nejenom slepá, ale krutá a hloupá. Volnotržní spravedlnosti by šlo o co nejrychlejší uvedení do původního stavu. Ne roky posunovat spisy. A na závěr, proč je ten systém tak zaostalej? Protože skoro nikdo nemá incentivy přemýšlet a tvořit lepší. Zejména ne jeho aktéři, politici, právníci, a všichni ti, kteří si myslí, že z daného stavu věcí těží.