“Šestnáctiletá švédská ekologická aktivistka Greta Thunbergová byla nominována na Nobelovu cenu za mír.” Nejdřív jsem chtěl napsat něco o tom, že psychicky týranou (když dítěti kážete apokalypsu, jde o týrání) autistku se rozhodli dorazit falešnou slávou, takže skončí v 27 na heráku nebo v Evropském parlamentu, ale pak mi došlo, že v 16 už je člověk většinou hotovej. Je to kýč, když dítě káže dospělým “polepšete se”. A když už kýč, tak pořádnej. V šestnácti už je na to stará. Když mi bylo 12, jasně si pamatuju, jak mi 16 letý lidi přišli takoví už dospělácký, vyžilý, zabetonovaný ve svém schématickém uvažování. I když dvanáct, to už je taky nějakej věk. Člověk už není dítě, je na prahu dospělosti, někdo už onanuje, jinej už dokáže bejt pěkně kyselej. Možná osm je ten ideální věk pro dětský ekologický aktivismus. I když, Mozart už skládal opery, a dnešní osmiletí už jsou dva roky pevně součástí systému. Dělají úkoly, poslouchají autority, chodí do práce, hmm, osm je moc. Chce to opravdu ten mladý nefalšovaný ničím ještě nezkažený pohled na svět. Jinak se ekologický aktivismus dělat nedá. Čím nezkaženější tím lepší. Ale zase musí dítě umět aspoň pár slov. Máma, táta, ekologická katastrofa, ňuňu, CO2, bobík, všichni tu pochcípáme, bumbat, OSN, jak dělá kravička. I když, i to je možná zbytečně moc. Možná by pro artikulaci ekologicko-aktivistických témat stačil řev kojence.