Debata s kámoši o víkendu po letech. Po půlnoci nad pivem a ganjou: “Tebe ten anarcho-kapitalismus ještě nepustil?” Ani náhodou. Není to utopie, ale nejlepší (alespoň pro mne) mentální model vysvětlující minulost, přítomnost, a naznačující budoucnost lidské tlupy. Jsou to tisíce drobných postřehů a závěrů, musel bych se plést stále dokola. “Zrušit stát.” stojí na konci toho řetězu, ne na začátku. Správněji by mělo být “Rušit stát.”, protože to je proces. Před mnoha lety, jako opatrný pravičák, a před lety, jako opatrný libertarián, měl jsem otázky, na které jsem neuměl dost dobře odpovědět. Takové samozřejmě existují stále, ale netýkají se “Proč rušit stát?”, ale “Jak rušit stát?” Kamarád MT, ačkoliv téměř v každé větě neopomněl zdůraznit, jak je mu myšlenka ankapu odporná, kladl přesně ty samé otázky, jako já sobě před lety. Odpovídat bylo přesnadné. Kamaráda JM, z jehož způsobu argumentace jsem dřív šílel (“Pokud na zemi přistanou mimozemštani, kdo s nima bude mluvit, když nebude stát?” nebo “Co zabrání firmě, aby se nerozhodla pozabíjet své zákazníky?”), bylo najednou také zcela jednoduché odargumentovat. Nejde mi o to vyhrávat diskuze, naopak. Ale ten posun mne překvapil. Co mi však chybí je nějaká destilace destilace. Fragmenty jsou rozsety po mnoha knihách. Nemám kam odkazovat. Ani Urzova kniha není ideální, ač je skvělá a blízko, když ji četl Kašpárek, nepochopil vůbec nic. Absolutní nulu. Jak ten příběh převyprávět, bez vaty, koncentrovaný jak rtuť, aby čtenář neměl pocit manipulace, a srozumitelně, to zůstává výzvou...