Ve Venezuele mají dva prezidenty. Hypoteticky, co by se stalo, kdyby lidi neměli v hlavách zakódovaný monoteismus? - daně platím tomu prezidentovi, kterému chci - podle toho spadám pod ten který law enforcement - na hranicích bych platil cla, jen pokud chci “chránit” “své” podnikatele “Co třeba silnice, rozdělily by se na pruhy patřící různým prezidentům?” Ptá se monoteista. Silnice by měla být občanů, ne prezidentů. Ti by mohli tak maximálně v zastoupení vykonávat akcionářská práva ve Venezuelské silnice a.s. “Takže akciovka je vlastně malý stát!” Dí monoteista. No bohužel, lepší destatizaci, než rozbít stát na malé kousky se kterými budou občané moci obchodovat, nikdo nevymyslel. Změna to je ovšem zásadní. A samozřejmě, náprava minulých křivd nemůže nikdy být ideální. Nové silnice by samozřejmě měly patřit svým tvůrcům. Ono se k tomu nakonec dojde, a stát se smrskne na to, co byl na začátku - armádu. Dneska se po armádě chce cokoliv, aby vařila pivo (Budvar), starala se o umění, vychovávala lidi, v tom se od Severní Koreji zbytek světa moc neliší.