Lidi maj v sexu a politice ty nejzvrácenější choutky. Ale jen v politice panuje všeobecné přesvědčení, že je zcela správné, nutit to ostatním proti jejich vůli násilím (záměrné pleonasmy). Společnost časem tak nějak už pochopila, že znásilnění je, kupodivu, znásilnění. A neplatí “Nemá se oblíkat jako kurva.” ani “A kdo bude stavět silnice, když ne stát?” Strčit někomu ruku mezi nohy bez jeho souhlasu, se už všeobecně chápe jako akt agrese. Oproti tomu říct: “Mne stát nevadí.” nebo “Stát by měl..” je dnes tak normální a přirozené, jako je kupříkladu znásilňování dětí v méně rozvinutých kulturách. A argumentováno je často úplně stejně špatně. Od “No a co?” přes “To chtějí.” až po “Tak to bylo vždy.” Natvrdo skoro nikdo neřekne, že znásilňuje rád, a že je mu fuk, že někdo třebas má jiné preference. Vždycky raději hledá kličku. Bůh, společenská smlouva, tradice, whatever. Btw.