Ráno před zrcadlem nebo večer na hajzlu? Kde do té doby politicky neexistujícího jedince osvítí, že má vstoupit do politiky? Pak následuje fáze nahánění bloudů, pak jsou volby, a pak Kandidát zase zmizí. Občas o sobě dá vědět tak, že se doplazí k Palachově pomníku, aby se dílem dojal nad jeho osudem, dílem ohřál v jeho slávě. “Žít v pravdě!” zvolá, pak sundá falešné brýle (není to marnivost starého pána, jen zvyk prý), a otře spočené čelo. Následuje krátký projev. Takový, který by paní učitelce radost udělal. Ukaž mi incentivy, a já ti předpovím výsledek. Nevím kdo to řekl, ale je to přesné. Politika se dá dělat dvěma způsoby. 1) Vysvětlovat, diskutovat, třebas se i hádat. Mít názor. 2) Nevysvětlovat, signalizovat, manipulovat. Jak si ti prezidenští kandidáti vytřeli s důvěřivými voliči prdel, aby se pak usadili v teplém senátorském křesle, aby o nich už nikdo nikdy neslyšel, dokud tedy nebudou zas volby, nebo jiná příležitost ho tam zas vytáhnout (ego of course). Jak jsou nastavené incentivy, takový je výsledek.