V roce 2056 vědci úplnou náhodou zjistili, že nic jako svobodná vůle jedince neexistuje. Každé vědomí a každá osobnost je pouze odrazem svého okolí. Přišlo se na to tak, že jednoho večera jednoho znuděného vědce napadlo udělat komparativní analýzu horoskopů a doktorských prací z psychologie, při které si všiml, že lidé při mluvení aktivují v mozku stejné centrum jako papoušci. To však byl jen začátek. Další převratné zjištění bylo, že všechna vědomí jsou vzájemně propojena, a tvoří tak větší celek. Někteří náboženští vůdci začali pobaveně poukazovat, že věda konečně nalezla boha, ale jako obvykle se mezi sebou neshodli ani na tom, jak se bůh jmenuje, takže je nikdo nebral vážně. Objev obrátil všechno naruby. Například když je někdo na někoho hnusný, tak je díky Häagen-Dazs efektu hnusný především sám na sebe. Kňů diktátora, že ho nikdo nemá rád, tak najednou začalo dávat smysl. Pachatelé zločinů byli místo krutého věznění zahrnování láskou a pozorností, což zcela vymítilo recidivu. Uvolněná místa ve věznicích rychle zaplnili státní soudci, žalobci, policajti, politici, úředníci, učitelé, prostě všichni tyrané, ale pozor, ne proto, aby byli mučeni za trest, nýbrž proto, aby byli mučeni, protože mučení měli rádi. Profesionální páchání dobra bylo totiž diagnostikováno jako masochismus.