Každý psychopatický diktátor ví, že pokud po lidech chcete, aby dělali, co se jim řekne, musíte jim nejprve změnit slovník. Před Rwandskou genocidou (přesněji democidou - když stát zabíjí ne cizí, ale vlastní občany, mimochodem nejčastější příčina úmrtí v 20. století) bylo nutné rozvinout zvláštní slovník rwandské genocidy – Tutsiové byli přezdíváni jako „švábi“. Šváb, no nezašlápli byste ho? Ukaž mi svou knih... slovník, a já ti řeknu jaký jsi. Čerpání. Slovo byrokracie zakrývající, že se jedná o peníze. Čerpala se voda. Čím víc se čerpalo, tím víc vody bylo. Voda nikomu nechybí, když tak se udělá nová studna. Čerpání, kdo by si nenačerpal, když je studna plná? Proto je tak důležité nazývat věci pravými jmény. Proto etatisté tak řvou, když někdo řekne, že daně jsou loupež a stát otroctví. Částečně mají pravdu. Daně nejsou obyčejná loupež a stát není obyčejné otroctví. Loupení a otročení nikdo neschvaluje jako ideální a jediné možné uspořádání společnosti. Slova lidi dokážou zcela poplést. Přestanou vidět lidskou bytost, vidí švába. Přestanou vidět loupež a boj o dělení lupu, vidí daně a dotace. Někde jsem četl, že peníze se vždy přesouvaly od chudých k bohatým a od hloupých k chytrým. Ano i ne. Je to složitější. První naprosto základní pravidlo, pokud s transakcí obě strany souhlasí, není co řešit, protože obě strany mají, třebas milný ale svůj, pocit, že to bylo výhodné. Jinak by transakci neuzavřely. To je anarchie, kapitalismus, smluvní svoboda. Opak toho je stát. Magořina, která zázračně mění loupení na danění, lup na dotace, lidi na šváby.