Ad preference ANO Voliče moc netankuje, že zloději kradou. Vždyť to dá rozum, zloděj - krade, čemu se divit? Tento postoj je neideologický a vyplývá z prostého pozorování. Civil si povětšinou musí výplatu zasloužit. Něco dělat. Oproti tomu člen státu, jak každý vidí, podléhá jiným pravidlům. V tomto bodě uvažování většinou končí, protože co s tím, že? Zvolíme toho zloděje, který je schopen pronést alespoň trochu souvislou a zajímavou větu. Ať to kradení aspoň není tak trapné. Ať můžeme říct “Nechali jsme se okrást; ale aspoň s nějakým stylem.” Ta rezignace na politiku je důsledkem toho, že stát lidem nepatří. Naval daně nebo vězení. Jednou za x let vhoď lístek do urny, a pak mlč. Etatisté si myslí, že stát musí být, protože jinak by se nikdo nezajímal o věci veřejné. Je to přesně naopak. Danění a vládnutí otupuje. Ta otupělost dosáhla už takové úrovně, že se lidé skoro už ani nedokáží bavit o tom, jaký stát by chtěli. Jako v dobách pozdního komunismu, nikdo v něj už nevěřil. Někteří pak zašli ještě dále. Stát být musí a jakákoliv debata o jeho podstatě je směšná, a lidem takto uvažujícím, je třeba se co nejvíce vysmát. Jenže, dějiny neskončili. Až vůdce ANO zavřou, mafie se rozštěpí. Stát zbude, o něco méně legitimní. A pak snad už bude možné bavit se o tom, jak se státu mírumilovně zbavit.