Zjednodušovači vs Komplikátoři Zjednodušovači dělají z komplikovaných věcí věci jednoduché. Komplikátoři naopak. Poprvé jsem si toho všiml při koučování programátorů - jeden špatný programátor dokázal plně zaměstnat tři excelentní tak, že svojí prací problémy neřešil, ale naopak vytvářel. Podruhé jsem si toho všiml u sebe. Kdykoliv jsem se zaměřil na nějaký problém, utopil jsem se v detailech. Bez nadsázky říkám, že školím jen to, co jsem sám nejdříve posral, aby mi až poté docvaklo, kde jsem dělal chyby. Ta jistota neplyne z ničeho jiného, než z nekonečných omylů. Zpětná reakce a schopnost se z ní poučit. To jediné funguje. Viděl jsem stovky programátorů, kterak s úsměvem dělali věci blbě, zcela přesvědčení o tom, že lépe to dělat nejde. Dokud nenarazili na skleněný strop - to je tuším termitus technicus (a nebo jsem to právě vymyslel) - překážka, o které ani nevíš, že existuje, ale která tě blokuje. No abych to uzavřel. Skleněný strop je stát. Komplikátoři jsou politici. A skoro nikdo se z toho skoro nikdy nepoučí, protože zpětná reakce je v čase a prostoru velmi rozprostřená, a dochází k ní v okamžiku, kdy odpovědní jedinci jsou už odstaveni od kormidla.