Je to přesně naopak. To stát vyžaduje péči a pozornost občanů! Už x-krát mi někdo namítl “Ale já nechci řešit silnice, zdravotnictví, soudy, atd., na to máme stát, aby to řešil za nás.” V té větě je všechno špatně. 1) Stát nemáme my, on má nás. Kdo se bojí koho? Kdo má nad kým moc? 2) Stát nám neslouží, to občané slouží státu. Jeden příklad za všechny, urážka úřední osoby civilem. Za deset táců. Že politici uráží dnes a denně kdekoho? Sere pes. Že úřadům trvá vše roky, ale civil platí mastnou pokutu i za jeden den zpoždění? Táhni do Somálska, když se ti to nelíbí, ty anarchisto. 3) Ale to nejpodstatnější. Právě teď mi slouží tisíce firem. Vůbec neřeším kdo je tam ředitelem, je mi to fuk. Představa, že bych šel demonstrovat proti Alze nebo místní hospodě je komická. Sem tam si přečtu recenzi, a pak si vyberu. Easy. Když se mi něco nelíbí, tak mi to nikdo necpe. V anarchii se protestuje mírumilovně - peněženkama. Oproti tomu stát tu je jen jeden, a člověk aby i tak denodenně kontroloval noviny, jestli není zrovna převrat (ten je co pár let), kolik se rozkradlo, a co zas kde tragicky nefunguje. Nic z toho firmy nedělají a žádnou takovou péči nevyžadují. A přesto lidi stát adorují a zuřivě nebo výsměšně odmítají třeba jen debatovat o alternativách: “Hlavně, ať to nedělá firma nebo jinej konkrétní člověk!” Vše musí být monopolně jednotné, zahalené tajemnou beztrestnou entitou zvanou stát. Diskuzi se brání i takoví koumáci, jako je Michal K. nebo Robert V. Taková je síla propagandy.