Ad referendum Libertarián začátečník: “U odpůrců referenda nemohu stále rozluštit jednu záhadu: Jak může zjevně úplně blbý občan zcela neschopný správně rozhodnout v referendu např. o našem setrvání v EU zvolit ve volbách politika,který o témže setrvání v EU je schopen rozhodnout moudře a správně?Inu,záhada!😉” V něčem mají pravdu, ač to nedokáží správně formulovat ani obhájit. Instinktivně cítí, že demokracie je utopie. Lidi si v referendu mohou odhlasovat strašné věci. Válku, popravy, znárodnění. Jejich escape hatch je, že profesionální politici v zastupitelské demokracii vášně lidu zbrzdí. Někdy jo a někdy naopak, tam však uvažování končí. Demokracie je politika a politika je nekonečný spor. Více demokracie vede k větším sporům, a teď pozor, pokud hodně lidí hlasuje o jedné věci - referendum. Pokud by referendum bylo jen o rušení zákonů, bylo by to mnohem lepší, ale stále by to byl spor. Pokud Česko opustí EU jako výsledek referenda, spousta lidí bude upřímně nešťastná a zoufalá. A naopak. Co s tím? Trpělivě lidem vysvětlovat, že celý ten spor je umělý a zbytečný. Kdo chce být v jurisdikci EU, nechť je, kdo ne, tak ať není. Tohle však státisté naprosto nechápou. Stát je pro ně bůh a bůh je jenom jeden. Zhruba řečeno. Všechny ty zbytečné spory jsou mírnější náboženské války. Čím je libertariánství rozšířenější, tím více lidí ho ne zcela chápe. A to až k takovým karikaturám, že libertarián založí stát anektováním území jiného státu, a následně začne vybírat dobrovolné daně (oxymoron), kterými financuje šíření propagandy a kult vlastní osobnosti (a něco mu zůstane za nehtama ofc). Obavy nelibertariánů je třeba chápat, a falešné libertariány pojmenovávat. Státisté uvažují takto: Stát reprezentuje území a to území je celé moje a těch lidí, kteří se tam narodili nebo přiženili. Tlupa, klan, něco takového, prostě nacionalismus. Někteří lidé to tak nemají. Jsou laskavější od přírody. No a jiní zas ne. A z toho jsou pak nekonečné spory.