Na zlu je svádivé, že dočasně funguje. Nebránit zlu, je také zlo. Podstatné je, nebát se nazývat věci pravými jmény. Včera jsem měl diskuzi s jedním zastáncem státního školství. Jako obvykle jsem zkoušel mnoho logických argumentů, a jako obvykle zbytečně. Měl jsem na to jít přes morálku. Avšak ne tak, že bych na ni apeloval, na to je moc obecná, ale tak, abych oddělil zrno od plev, signál od šumu, a pomohl tak druhé straně lépe formulovat její názory. “Takže chceš, aby ozbrojení lidé z pozice moci nařizovali méně ozbrojeným lidem, jak mají vychovávat své děti?” “Preferuješ donucení nebo dohodu?” “Jsi ochoten sám jít se zbraní v ruce do školy, a vynucovat své požadavky pod hrozbou únosu a vězení?” Jít až na dřeň. Ke kořenu věci. Tam se to láme. Ono ani to nepomůže, ale je třeba to stále opakovat.