Ten večer se u Bábi Zlopočasné zastavil nebývale velký počet osob mužského pohlaví, kvůli pohlaví. Zpráva o zázračné masti Abystál se nesla rychle. Bábi, která jako každá čarodějka dokázala léčit nemocné tělo i zraněnou duši, těžko mohla popřít existenci Abystálu, aniž by ztratila Důvěru, tajnou ingredienci mnoha receptů. Nervozní mladíky odbývala konopnou mastí - "A zbytek si nacpěte do dýmky." Ostatní posílala za stařenkou Oggovou, čtyřnásobnou vdovou, která se ve vyznávání lásky vyznala. Tahle domácí léčba - homeapatikum, byla tou nejlepší léčbou pro neexistující nemoce, kterou znala. Lord Vetinary uvažoval podobně. V oválné pracovně se střídaly delegace cechů se svými problémy, které se téměř vždy jevili tím závažnější, o co méně byly skutečné. "No a jak říkám, trpaslíci srazili cenu knihtisku tak dolu, že ručně psát se už skoro nevyplatí." nervózně přednesl Písomil, představený cechu písařů, až se mu ceremoniální klotové rukávy třásly. "Zdražte a soustřeďte se na společenskou smetánku. Opulenti vám rádi zaplatí 10x tolik, už jen ze škodolibosti, že nikdo jiný tolik nedá. Obávám se, že těžko mohu zakázat trpaslíkům kovat písmena." Tohle byla vzácná chvíle, kdy mohl Vetinary argumentovat. Písomil, snad protože tolik psal, občas i četl, což způsobovalo vůči hlavologii jistou imunitu. Ta chvíle však netrvala dlouho, protože do místnosti už se dral Drasoň Nečumtak, obávaný představený cechu Učitelů, vyhazovačů, a vězeňských dozorců. S ním to bude mnohem těžší, argumentace nepomůže, naopak vše jen zhorší. Bude třeba namíchat obzvláště silné politické homeapatikum.