Jednou, až nebudu programovat, natočím hrozně skvělej film o myšlení. Pro většinu lidí vědět rovná se vidět. Co nevidí to neví a ví jen co vidí. Člověk je v zásadě trubka. Co do něj naliješ to v něm proudí. Dítě je dítětem dokud si klade otázky. Konec otázek, konec dětství, je z tebe dospělej, makej a ploď. Ale věřím tomu, že tenhle proces lze zvrátit. Že lze v člověku znovu rozžehnout něco, co ho nutí klást otázky, místo toho aby se usmíval jak idiot a říkal kraviny typu "a kdo bude stavět silnice?" případně "tak se vodstěhuj do Somálska". Ten film by měla bejt brutální groteska. Jde o to, ukazovat důvěrně známé věci z nejrůznějších šokujících úhlů, a furt tlačit na pilu. Mentální masakr motorovou pilou, kde na konci si divák nebude jistej ani tím, jak se jmenuje. Něco jako Brazil, musím si ho někdy zase pustit. Na ilustračním fotu samozřejmě vidíte stát, ale to slovo v tom filmu nepadne..