Každý člověk potřebuje mít něco svého, z čeho se může těšit a mít radost. Něco co tvoří, za co je odpovědný, o co si může opřít svou hrdost. Bez toho nikdy nebude úplný, a život mu bude kalit smutek, závist, sebelítost. Z čeho může mít radost byrokrat? Dopravní policista? Inspektor živnostenského oboru? Učitel, který musí učit podle cizích osnov? Politik, který co prosadí to mu v dalších volbách zruší nebo pomluví? Daňová úřednice jejíž prací je kontrola tupých čísel? Městapák, který jen rozdává botičky? Doktor placený podle odsloužených let, a ne podle počtu zachráněných životů? A mohl bych pokračovat do nekonečna... Lidé hledající štěstí málokdy končí jako zaměstnanci státu. Zaměstnanci státu jsou lidé, kteří chtějí sloužit a nechají po sobě šlapat (model Nečas, Sobotka), nebo lidé, kteří jsou posedlí mocí (model Paroubek, Rath). Stát je zlo, protože násilí plodí násilí. Násilí je oprávněné pouze k obraně, ale 90 % toho, co stát dělá, není obrana ale šikana. Stát je nihilismus - nevíra v člověka. Já chci, aby lidé pomáhali ostatním nezištně, ne protože se to musí. Etatista nechce nic než novou regulaci, daň, dávku. Just saying po dlouhém běhu, takové věci mne napadají :-)